Vladimír Wagner hovořil v Českém rozhlase o rizicích íránského jaderného programu

Jaderný fyzik Vladimír Wagner z Ústavu jaderné fyziky AV ČR se v rozhovoru pro Český rozhlas Plus vyjádřil k aktuální situaci kolem íránského jaderného programu. Vysvětlil rozdíl mezi civilním a vojenským využitím jaderných technologií, principy obohacování uranu i roli mezinárodních inspekcí při kontrole jaderných zařízení. Upozornil také na limity monitorování v situaci, kdy inspektoři nemají přímý přístup k posuzovaným objektům. 

Celý přepis rozhovoru najdete níže, případně si jej můžete poslechnout zde.

Moderátor: Írán se snaží zachránit svůj jaderný program. Uvádí to deník Jerusalem Post. Jaderná zařízení v Íránu v minulosti kontrolovali pracovníci Mezinárodní agentury pro atomovou energii. Ne vždy k nim ale měli přístup. Co teď může hrozit jaderným zařízením a také od jaderných zařízení? To probereme s odborníkem z Ústavu jaderné fyziky Akademie věd Vladimírem Wagnerem. Dobré odpoledne. 

Vladimír Wagner: Dobré odpoledne. 

Moderátor: Základní otázka doposud byla, zda Írán používá jaderné technologie k civilním účelům, nebo se z nich chystá připravit jadernou zbraň. Připomeňte prosím, jenom ve velké stručnosti, jak se to dá poznat? Ta hranice obohacení uranu o 60 %, ta už jednoznačně ukazuje na nějaké využití pro válečné účely? 

Vladimír Wagner: Připomeňme si nejdříve, jak je možno bombové materiály získat. Jsou dvě možnosti. Jednak je možné získat plutonium 239, anebo, o tom jste mluvila vy, obohatit přírodní uran čili dostat velice čistý uran 235. Teherán tedy Írán se v podstatě snažil o obojí možnosti, ovšem ta první mu byla hodně znesnadněna a není tak jednoduchá. Musíte na to totiž mít správné reaktory. Ta druhá je relativně jednodušší, potřebujete jenom centrifugy a realizovat obohacování. A teď ta vaše otázka. Írán, pokud by chtěl obohacovat pouze pro mírové účely, tak pochopitelně by to potřeboval pro energetické reaktory, ale tam stačí obohacení okolo 7 %. Irán má také výzkumné reaktory. U nich je aktivní zóna menší, jsou vyšší úniky neutronů a obohacení tak musí být vyšší. Iránský výzkumný reaktor, který je v současné době v provozu, je v Teheránu. Jeho aktivní zóna byla přebudována tak, aby mu stačilo obohacení do 20 %. V principu tak Íránu stačí obohacení do 20 %. Jestliže potom už jde výš, tak je vidět, že to potřebuje pro nějaké specifické aplikace a s největší pravděpodobností pro získání jaderných zbraní. 

Moderátor: A když ještě zůstaneme v minulosti, připomeňte také, prosím, co na místě dříve zjišťovali mezinárodní agentury, konkrétně tedy Mezinárodní agentura pro atomovou energii. Dokud tam ti experti mohli přijít, čemu všemu se vlastně věnovali? 

Vladimír Wagner: Írán má celou řadu jaderných zařízení. Už jsem zmiňoval, že má výzkumný reaktor, který je v Teheránu. Tomu nyní stačí nízce obohacený uran. Má také budovaný výzkumný reaktor, který je těžkovodní, je ve výzkumném centru Araku a jmenuje se IR 40. Ten by teoreticky mohl produkovat i to plutonium pro jaderné zbraně. To byl i důvod, proč byl v té době možností inspekcí velice intenzivně kontrolován a zároveň ho v minulém roce poničil nálet Izraele a Spojených států. Potom má civilní jadernou elektrárnu v Búšehru a pak má ještě centrifugy, které jsou součástí centra pro získávání obohaceného uranu. Jak jsem řekl, Írán je pochopitelně může využívat taky pro civilní účely, ale mohl by je využívat i pro účely získání zbraňového uranu a v tomto případě by odborníci z Mezinárodní atomové agentury měli mít podle mezinárodních pravidel přístup do všech těch zařízení a provádět kontroly, jestli a kolik je tam jaderného materiálu, jakým způsobem se ta zařízení využívají, jakým způsobem pracují a podobně. 

Moderátor: No, ale to se teď, pane Wagnere, zřejmě dít v reálu nemůže kvůli probíhajícím útokům. Dá se zjistit nějakým způsobem na dálku, co se teď v těch íránských atomových zařízeních děje, v jakém jsou stavu, jestli tam cokoliv nehrozí? 

Vladimír Wagner: Pochopitelně lze kontrolu na dálku provádět jenom v omezené míře. Je třeba říct, že současné kontrolní mechanismy neumožňují detailní kontrolu, jaké izotopy jsou přítomny a kolik jich tam je, to pochopitelně nejde. Lze však kontrolovat, jestli se reaktor dokončil a spustil, jestli se tam koncentruje jaderná technologie a dováží ty centrifugy, protože prostě obojí jsou objemné celky. Oba procesy, které by vedly k jaderným zbraním, tak potřebují poměrně významné technologické celky a podobně. A to všechno lze poměrně dobře kontrolovat. To je i důvod, proč měl Izrael a Spojené státy poměrně dobrý přehled o situaci s jadernými zařízeními a proč se jim podařilo částečně zničit výzkumný reaktor, který byl nově budovaný a centrifugy v obohacovacím centru Fordo. Ty jsou s největší pravděpodobností hodně poničené. V každém případě se v tomto režimu dají kontrolovat jaderná zařízení jen do jisté míry. To je daleko horší situace než při umožnění přístupu. Jen přímá mezinárodní kontrola pochopitelně může do velké míry zaručit, aby tam ty zbraňové materiály nebyly. Pokud se však inspektorům nedovolí přístup a pokud íránští představitelé řeknou, že nebudou otevírat svá jaderná zařízení k mezinárodní kontrole, tak potom opravdu hrozí riziko, že by se mohly věci dotáhnout až k jaderným zbraním. 

Zdroj: Český rozhlas Plus, Newton Media

Přečtěte si také

• V ÚJF proběhnou v březnu dva mimořádné semináře u příležitosti 80. narozenin našich kolegů
• ÚJF zkoumá možnosti mimořádně citlivých kvantových senzorů
• Ústav jaderné fyziky AV ČR zaznamenal důležitý milník v projektu AlphaStar
• Předseda Akademie věd Radomír Pánek navštívil Ústav jaderné fyziky AV ČR
• ÚJF pomáhá vylepšovat lithium-iontové baterie
• Změna adresy sídla Ústavu jaderné fyziky AV ČR
• Časopis Jaderná energie mapuje 70 let ÚJF
• Mikrotron MT25 v reportáži České televize
• Ústav jaderné fyziky spolupořádá konferenci k 80. narozeninám prof. Pavla Exnera
• Spuštění CANAM User portal 2.0