Integrální metody dozimetrie

Výuka

LS, na Oddělení dozimetrie záření (Na Truhlářce 39/64)

Termíny zkoušek

...

Sylabus

1. Absorpce energie ionizujícího záření látkovým prostředím
2. Obecná koncepce dozimetrie
3. Integrální metody dozimetrie a jejich dělení, požadavky na změny vlastností použitelných pro dozimetrii záření
4. Termoluminiscenční dozimetrie, radiofotoluminiscence, exoelektronová emise
5. Filmová dozimetrie, jaderné emulze
6. Ionizační integrující dozimetry, elektrety
7. Dozimetrie vysokých dávek, elektronová spinová rezonance, chemické dozimetry, lyoluminiscence
8. Integrální metody dozimetrie specifické pro dozimetrii neutronů, detektory stop v pevné fázi, bublinové detektory, křemíková dioda, aktivační detektory
9. Metody založené na moderaci neutronů, albedo dozimetry
10. Kalibrace dozimetrických zařízení, metody sekundární standardizace dávek fotonů, elektronů a neutronů
11. Aplikace v osobní dozimetrii a dozimetrii prostředí

Témata studentských prací

Témata studentských prací za celé ODZ jsou k nalezení zde.

Možnosti použití scintilačního detektoru AIRDOS-C pro monitorování úrovně záření na palubách letadel

Posádky letadel a cestující jsou vystaveni zvýšené radiaci v důsledku působení převážně kosmického záření. Měření úrovně ozáření na palubách letadel však není jednoduchá záležitost. Radiační pole v letových výškách se skládá z celé řady částic pokrývající široké rozmezí energií, navíc radiační pole není konstantní v čase a prostoru a v důsledku různých jevů (sluneční události, bouřky) může dojít k několikanásobnému zvýšení dávky. Pro dlouhodobé umístění a monitorování na palubách letadel je potřeba, aby daný detektor byl pokud možno malý, lehký a nenáročný na provoz a spotřebu elektrické energie. Většina dosud používaných detektorů určených pro dlouhodobé měření na palubách letadel byla založena na Si diodě. Nicméně polovodičové detektory nejsou příliš vhodné pro detekci vysokoenergetického záření gama, které může být generováno v bouřkách.
Cílem práce bude ověřit možnosti použití scintilačního detektoru Airdos-C s anorganickým krystalem pro dlouhodobé monitorování úrovně ozáření na palubách letadel a navrhnout metodu pro stanovení H*(10). Student se nejprve na základě rešerše odborné literatury seznámí s radiačním polem na palubách letadel a možnostmi jeho monitorování. Dále se seznámí se základními principy detektoru Airdos-C a vyhodnotí výsledky měření z několika letů, které srovná se simulacemi a s odezvou dalších přístrojů jako je např. TEPC Hawk, který se používá jako referenční detektor pro měření na palubách letadel.

Spektra lineárního přenosu energie v různých orgánech při protonové terapii dětských pacientů

Při léčbě nádorových onemocnění se čím dál více používá ionizující záření. Během ozařování je žádoucí, aby cílový ozařovaný objem obdržel optimální dávku, zatímco okolní tkáň bude co nejvíce ušetřena a riziko vzniku různých komplikací či sekundárních rakovin co nejmenší. Děti jsou obzvláště zranitelné vzhledem k jejich vyšší radiosenzitivitě, menší vzdálenosti zdravých orgánů od cílového objemu a delší délce života ve srovnání s dospělými. K odhadu rizika nežádoucích účinků mimo cílový ozařovaný objem je potřeba stanovit nejen celkovou dávku ale i kvalitu záření v různých orgánech.
Cílem práce bude stanovení spekter lineárního přenosu energie a dalších dozimetrických veličin v různých orgánech antropomorfního dětského fantomu pomocí detektorů stop. Student bude analyzovat data získaná během experimentů v rámci pracovní skupiny WG9 EURADOS, která se zabývá dozimetrií záření v radioterapii.

Identifikace iontů primárního kosmického záření

Kosmické záření představuje zdravotní riziko pro posádky vesmírných misí. Je tvořeno celou řadou různých částic s různou energií, skládá se z primárních iontů galaktického a slunečního záření a také ze sekundárních částic vzniklých při interakcích primárního záření se stěnami lodi a okolním materiálem. Různé typy částic mohou mít různou radiobiologickou účinnost. Jednou z možností, jak různé komponenty záření odlišit a stanovit příspěvek jednotlivých iontů primáního záření k celkovému ozáření je pomocí detektorů stop v pevné fázi a metody postupného leptání.
Cílem práce bude nejprve se seznámit s kosmickým zářením a metodikou vyhodnocování detektorů stop. Dále navrhnout nejvhodnější algoritmus pro metodu postupného leptání a s jeho pomocí vyhodnotit detektor ozářený na palubě ISS a identifikovat jednotlivé ionty primárního kosmického záření.