Zahlavi

Princip 14C datování

Radiouhlíkovou datovací metodou lze datovat organický materiál, nejčastěji dřevo, zuhelnatělé dřevo nebo jiné organické látky, rostlinné makrozbytky, kosti, ulity a skořápky, papír, kůže, vlasy, ale také uhličitany a huminové kyseliny. Metoda datování je destruktivní, jelikož je nutné ze zkoumaného vzorku chemicky separovat uhlík, čímž dojde ke zničení vzorku. Vzorek vhodný k datování musí splňovat podmínku uzavřenosti vůči přirozenému koloběhu uhlíku.

Poločas rozpadu radioaktivního uhlíku je v porovnání s dobou existence Země velmi krátký. Mezi produkcí a úbytkem uhlíku 14C na Zemi je proto rovnovážný stav, tedy stejné množství 14C vzniká působením kosmického záření a zároveň zaniká vlivem radioaktivní přeměny.

Uhlík 14 vzniká v přírodě stabilní rychlostí a je rovnoměrně distribuován v rámci uhlíkového koloběhu. Produkován je především ve vyšších částech atmosféry a oxidován na chemickou formu 14CO2. Poté přestupuje do troposféry, kde se stává součástí přirozeného koloběhu uhlíku. Část 14CO2, společně s ostatním CO2, je asimilována zelenými rostlinami a fotosyntetickými pochody zabudována do rostlinných tkání. V rostlinách obsažený 14C přechází dále do potravního řetězce.

Radiouhlíkové datování vychází z předpokladu známé výchozí aktivity (koncentrace) 14C ve složkách životního prostředí. V průběhu formování vzorku (růst organismů, ukládání sedimentu, srážení karbonátů, rozpouštění CO2 ve vodě) dochází k příjmu uhlíku z okolního prostředí. Aktivita 14C je v ovzduší i tkáních živých rostlin a živočichů přibližně stejná. U žijících organismů je obsah radioaktivního uhlíku přirozenou látkovou výměnou udržován na stabilní úrovni až do okamžiku jejich odumření. Od  přerušení příjmu z okolí (např. smrt organismu, uložení organických látek v sedimentu) klesá aktivita 14C ve vzorku pouze vlivem radioaktivní přeměny. Ze známé výchozí aktivity 14C a zbytkové aktivity ve vzorku lze stanovit dobu, která uplynula od přerušení výměny uhlíku s okolním prostředím.

Výsledkem datování je Konvenční radiouhlíkové stáří, jde o speciální způsob vyjadřování aktivity 14C ve vzorku, uvádí se v letech BP (Before Present). Konvenční radiouhlíkové stáří je vztaženo k referenčnímu datu 1950.